Tento článek pojednává o stručné historii vývoje airsoftových zbraní. Jsou zde vypsány pouze ty nejdůležitějsí věci, kam se v minulosti airsoft ubíral, aby člověk měl aspoň základní přehled.

Kořeny airsoftu sahají do Japonska začátku 70. let 20. století, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní zakázáno. Japonci proto hledali jinou alternativu. Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely zbraní, které nic nevystřelovaly. Později se začaly sériově vyrábět funkční modely, kdy jejich vývoj popíši v následujících kapitolách.

Jako první se vymysleli manuální zbraně, u kterých bylo zapotřebí před každým výstřelem natáhnout píst do zadní polohy a stlačit tak pružinu v něm. Při uvolnění pístu se jeho pohybem vyrazila kulička papíru. Dolet kuličky sotva dosáhl pár metrů. V těchto začátcích zbraně vyráběli pouze nadšenci, takže každá zbraň byl originál s různým stupněm propracovanosti. Zanedlouho se vymyslel sofistikovanější způsob střelby, kdy byly gumové kuličky různých velikostí poháněné stlačeným vzduchem z válce (podobný princip jako injekční stříkačka). Přední výrobci těchto zbraní byly hračkářské společnosti Masudaya, Fujimi a Matsushiro.

V této době se začaly airsoftové zbraně sériově vyrábět a distribuovaly se v modelářských obchodech. Z ekonomických důvodů se ujednotila munice na 6mm plastové kuličky, díky tomu byla munice tak levná, že nebylo zapotřebí ji po vystřelení sbírat a tak se airsoftové hry velmi rozšířily. Jednoduché manuální zbraně se doplnily o plně automatické plynem poháněné zbraně, tento systém se nazýval "Bullet Valve". Jako jedna z prvních plnohodnotných airsoftových replik zbraní se považuje Beretta M12S od firmy MGC (Model Gun Company), viz obr. 1.

Berettu M12S vyráběli v Japonsku, některé části zbraně byli z kovu, uměla střílet jak jednotlivé rány, tak i plně automaticky. Přepínání režimu střelby bylo stejné jako u reálné zbraně. Bohužel její vzhled narušovaly externí nádoby s plynem, které sloužily k pohonu střelby, viz. Obr. 2. Rychlost vystřelených kuliček byla pouze 40m/s, s adapterem na CO2 bombičku již 75m/s, což dostačovalo na dostřel přibližně 20 metrů. Více informací o této zbrani můžete najít v její recenzi zde.

V této době se začínaly dělat pokusy s elektricky poháněnými zbraněmi, jelikož plynové zbraně měly nevýhodu ve špatné funkci za chladnějších teplot (pod + 10 °C) , externí připojení nádob s plynem bylo nerealistické, měly malý výkon a poměrně vysoké provozní náklady. Elektrické zbraně používaly ke svému pohonu obdobně jako manuály stlačený vzduch, avšak píst natahoval elektromotorek s pomocí soustavy ozubených kol. Tyto zbraně také umožňuvaly plně-automatickou střelbu. Sériově se vyráběly elektrické zbraně s plastovými vnitřními díly, ale ty nedosahovaly takových výkonů jako plynové zbraně. Vnitřní uspořádání takového systému lze vidět na obr. 3.

Uprostřed 90. let 20 století se airsoft stal po Asii také velmi populární v Americe. Američani požadovali kvalitnější výrobky, než současný trh nabízel. Byli také za ně ochotni zaplatit vysoké částky. Plynové zbraně řadu let neměly žádné zlepšení kvůli krizi a nové zákony v USA znemožňovaly prodávat repliky zbraní s funkčností na stejném principu jako reálné zbraně. Na tuto situaci zareagovala Japonská firma Tokyo Marui a vyvinula první elektricky poháněnou zbraň s kovovými vnitřnostmi, kdy se mohla použít daleko silnější pružina s větším dostřelem kuliček. Touto zbraní byla Francouzská útočná puška FAMAS F1. Tento systém pohonu byl pojmenován Automatic Electric Gun (AEG) a způsobil tak revoluci mezi airsoftovými zbraněmi. Funkční srdce zbraně je uschováno v samostatné kovové schránce pojmenované mechabox, vevnitř je motor s ozubenými koly a pístem se vzduchotechnikou, viz obr. 4. Úsťová rychlost kuličky byla kolem 90m/s s dostřelem cca 30m.

Samotnou funkčnost mechaboxu velmi pěkně popisuje následující animace:

- V této animaci je znázorněn princip funkčnosti mechaboxu.
- Zmáčknutím spoustě se spojí elektrický obvod a začne se točit motor.
- Přes systém kol se začne natahovat píst dozadu.
- Díky pohybu kol se zasune tryska dozadu a vloží se do komory kulička.
- Kolo na pístu má pouze polovinu zubů, jakmile se píst dostane na konec své dráhy, žádné zuby mu nebrání v pohybu dopředu.
- Tento pohyb pístu dopředu umožňuje stlačená pružina v něm.
- Jak píst postupuje dopředu, žene vzduch ve válci přes trysku na kuličku, která se tímto tlakem vystřelí ze zbraně.
- Po opětovném stisku spouště se tento proces opakuje.
- zdroj animace www.mechbox.com, pokud se animace nezobrazuje, klidněte na odkaz nebo sem

Pro různé zbraně bylo vyvinuto několik druhů mechaboxů, ty musely mít různé tvary, aby se do zbraní vešly. Kladl se maximální důraz na co nejvyšší kompatibilitu mezi jednotlivými mechaboxy, aby se snížily výrobní náklady. Příklady tvarů mechaboxů jsou na obr. 5.

V tomto období firma Tokyo Marui vymyslela systém hop-up, který dokázal zvýšit dostřel kuliček až na dvojnásobek. Funguje to tak, že na začátku hlavně u zásobníku je umístěn gumový výčnělek. Ten uděluje kuličce zpětnou rotaci. Rotace je způsobena tím, že kulička do gumičky zavadí a musí se pod ní podtočit a tento pohyb u ní zůstane pochopitelně zachován i pak v hlavni a při dalším letu. Zjednodušeně, rotace kuličky způsobuje nerovnoměrné obtékání vzduchu, pod ní ji obtéká více vzduchu, než nad ní a způsobuje tak její vztlak, viz obr. 6.

Firmy Systema, guarder, Hurricane,atd. začaly vyrábět vylepšené díly do těchto AEG zbraní, aby se zvýšil jejich dostřel, přesnost, či spolehlivost. Nebyl problém nakoupit vylepšení, které několikrát převyšovalo cenu samotné zbraně. Stejně tak se i rozmohl trh s kopiemi příslušenství na zbraně, jako jsou taktické svítilny, kolimátory, optiky, pažby, předpažbí,…

V této době plynové zbraně doslova zažily vzkříšení z mrtvých, firmy jako Youth Engineering a Sun Project začaly vylepšovat starý "Bullet Valve" systém, kdy zbraně měly větší sílu a plyn se plnil dovnitř zbraně či zásobníku. Tento systém se uchytil v pistolích a manuálně natahovaných odstřelovacích pušek, kde byl na pistole AEG systém příliš veliký a na požadavky velikého dostřelu pušky neměl dostatečnou sílu. Plynové pistole měli i pohyb závěru při výstřelu, kdy nejdražší kousky patřily mezi nejreálněji vyrobené repliky zbraní na trhu.

Po roce 2000 Firma Systema vymyslela systém Professional training weapon (PTW), bylo to kompletně pozměněné AEG do zbraní řady M4A1. Bez jakéhokoliv nástroje stačilo "zlomit" zbraň a vyměnit celý válec za jiný se silnější či slabší pružinou. Pružina mohla být až o síle, která umožnila pohyb kuličky až do rychlosti 180m/s s dostřelem 70m. U klasického AEG by se musela rozebrat celá zbraň, což někdy trvá i pár hodin. Dále přidalo elektronické spínání spouště přes mosfet, kdy byla navíc možnost střílet předem nastavené víceranné dávky, zbraň je na obr. 7.

Později tato firma představila Revolution mechabox inspirovaný PTW systémem, který byl kompatibilní s klasickými AEG, kde již bohužel nebylo možné vyměňovat válce, ale i tak tam bylo několik zásadních vylepšení. Tento systém je zobrazen na obr. 8.

Poslední novinkou do roku 2009 byl návrat dlouhých plynových automatických zbraní. Plyn byl umístěn v zásobnicích, rozborka byla téměř shodná s reálnou zbraní. Ovládání zbraně bylo naprosto shodné s reálnou předlohou, udržovat se musela taky podobně jako reálná zbraň. Při střelbě měla zpětný ráz a pohyboval se závěr a po vystřelení poslední kuličky v zásobníku zůstal závěr v zadní poloze. Úsťová rychlost kuličky byla přibližně 150 m/s s dostřelem kolem 65m. Prostě téměř dokonalá replika zbraně se vším všudy. Tento systém je předveden v tomto videu:

Na tyto plynové zbraně Tokyo Marui odpověděla novým systémem AEG zbraně, která má také zpětný ráz, systém zabránění výstřelu po vyprázdnění zásobníku, pohyblivý závěr. Zpětný ráz je vytvořen pomocí pohyblivého závaží v pažbě, dobře to lze vidět na obr. 9.

Nicméně rozborka a údržba zbraně se neblíží takové realitě jako u plynových zbraní. Výhoda této AEG zbraně oproti plynovým je stabilní funkčnost i za nízkých teplot a nižší provozní náklady. Video střelby je zde: